Začnu veeeeelmi zeširoka a absolutně mimo téma. Omluvou.
Prázdniny a začátek podzimu byly v autorově pojetí velmi činorodé.
Činorodé a plodné.
A plodné ne tím způsobem, že by konečně „zasel“ svého pokrevního nástupce, ale spíše „plodné“ ve smyslu zážitků, řekněme „společenských akcí“ (njn…parties aspol. 😊), kdy jeho nadšení pro zlepšování světa šlo do pozadí…a „co si budem“…i jím hlásané nosné myšlenky občas bývaly vzdálené realitě podobně daleko jak je Země od Měsíce (někdo by namítl…“to je pouhých 8 minut“…njn…ale světelných 😊). Může si říct, že jeho „zkusit, kam až to jde zajít“ co se týče interakcí s opačným pohlavím bylo „učiněno za víc než dost“ a jednotlivé „epizodní příběhy“ by možná vydaly na zajímavou knihu typu Čapkových Povídek z jedné kapsy…ale v zájmu zachování si „tváře“ ať raději v té kapse zůstanou…možná i trezor by nebyl od věci 😊.
Tím pádem jsem se chtěl všem „zúčastněným“ i Ladieslove.cz čtenářům i reálným „uživatelům“😊 omluvit…a to nejen za to, že jsem to v tomto období „pěkně flákal“. A i tak vás denně chodí vyšší desítky, byť content nepřibývá. Za toto bych zároveň rád poděkoval a budu věřit ve své „polepšení“ a to co se týče tvorby…i toho ostatního…😊.
Ale zpátky k tématu – jak vlastně vzniklo rčení „Měj jí rád takovou, jaká je“?
Tipnu, že ho vymyslela žena. Žena, která byla na počátku vztahu „bohyně“ a po čase z xy různých důvodů z tohoto „piedestalu“ sama „slezla“. Možná přibrala, možná se přestala o sebe starat, možná její postelové „nadšení“ pominulo, možná, možná, možná…Ale už to nebyla TA, kterou muž poznal na začátku vztahu…a i když cesta z Olympu směrem řecká „kotlina“… je dlouhá…jednoho dne se na ní „ocitla“. A přece ten Její by jí…už je to v nadpisu😊. A ona se diví, že to vždy tak není. Platí samozřejmě i naopak – jako ostatně skoro vše v žensko-mužském světě – parafrází hesla Velké francouzské revoluce „svoboda/volnost, rovnost, partnerství“.
Protože láska je do velké míry obdiv. Jak je krásná, vtipná, veselá, „souznějící“ ve všech směrech nebo alespoň většině z nich. Tak jsme jí poznali…a zamilovali se, obdivovali jí… a ona se nám po čase „mění“ a to třeba nejen fyzicky…před očima a většinou to není „ku prospěchu“ věci. Ať je chyba kdekoliv – klidně i u nás mužů, kdy za to mohou spíše naše strachy a nejistoty (je moc štíhlá, chlapi po ní šílí…tak ať přestane cvičit a nápadníků ubude…atd.) – tak to „prvotní“ celkem zákonitě rychle vyprchává. Láska je obdiv…“kapišto“? 😊
A jak chápu já – „Měj jí rád takovou, jaká je“?
Naprosto s tím souhlasím…pouze s dodatkem…“pokud má mindset/ nastavení takové, že svému protějšku chce dělat radost tak často jak to jde v jí vymezených mantinelech“. A to platí samozřejmě i naopak…dám pár příkladů 😊 z mužského vidění světa. A že těch radostí – drobných, každodenních je „neúrekom“, tedy volně přeloženo…v podstatě nekonečné množství.
Jdeme na večeři, vím že má ráda chlapa v obleku. S tím nemám problém, obleky nosím rád. A rád si pro ni vezmu ten nejlepší co mám. Můj „mantinel“ – kdyby chtěla, ať si vezmu košili…třeba…růžovou. Nemám růžovou košili. Asi nikdy mít nebudu. Nelíbí se mi růžová…na chlapovi. Tedy vezmu nejlepší oblek, do něj „ladící“ nej košili…ale bude modrá nebo bílá. Udělám jí radost…ano…ve svých mantinelech…ano.
Bude se mnou chtít jít na muzikál. Nevím proč, muzikály nejsou moje „krevní skupina. Na druhou stranu – je to přes můj „mantinel“? Ne není, vím, že jí tím udělám radost. Jenom na něj nebudu chodit 2x týdně (tedy…pokud v něm nebude hrát…😊).
Přijedu ze služební cesty. Unavený, vyčerpaný. Ona už mě zná a ví, že ten večer se mnou možná nebude „sranda“ jako kdyby Leoš Mareš přijel na dobře placené vystoupení. A čím mi udělá největší radost…njn…pochopením. Možná jenom objetím. Večeří a připravenou sklenkou vína. Chápete?…:-).
Závěr vynechám. A až se taková najde…pánové…fráze a klišé s „pokleknutím a žádostí o ruku“ by měla přestat být frází a proměňte jí v realitu…je dost dobrá šance, že ta vzájemná „takčastoradostvevymezenýchmantinelech“ vám vydrží…nadlouho, navěky…😊.