Téma, na které by před pár lety (ok…možná desítkami let😊) byla poměrně jednoznačná odpověď (ha, já jsem přeskočil „zdvořilostní“ úvod😊). Asi by bylo společensky minimálně „podivné“, pokud by žena sama muže oslovila a převzala jeho roli „lovce“. Vždy (a to si troufám říci, že platilo od dob kdy jsme slezli ze stromů…a možná to fungovalo i na nich…😊) přeci platilo, že žena – pokud už „svádí“ – tak to přeci dělá rafinovaně. Dlouhý pohled do mužových očí, mírný úsměv, pohrávání si s vlasy, obnažování „šíje“ (jo, to byly časy😊) a další neverbální signály lákající muže…aby se konečně zvedl do baru a šel jí říct – byť třeba klasické – „ahoj, jak se máš“.
Protože spousta „oldschoolových technik“ platí i do dneška (dobrá…středověké taktiky typu zpívat pod oknem a hrát při tom na mandolínu by dnes místo vzbuzení ženiny touhy spíš probudilo sousedy a hlídce PČR byste asi těžko vysvětlovali, proč o půl dvanácté v noci zpíváte „Zaľúbil sa chlapec“ pod panelákem na Jižním Městě😊). Ale jak by poznamenal Oliver aka Pažout z filmu Román pro ženy – „Je to úspěšně fungující model prověřený stovkami generací, tak se ho doprdele nesnaž měnit!“. S tím se nedá než souhlasit, pouze doba se trošku změnila (autor tohoto článku veskrze souhlasí s Pažoutem a následující řádky pouze reflektují společenské naladění 21.století😊).
Njn…zase ta „digitální doba“, která změnila zažité standardy „vábení“. Za seznamkové portály, Instagram, Facebook a další se totiž schováte tak nádherně, že veškeré strachy z přímého oslovení ženy…mizí jak pára nad hrncem (no…nenapadlo mě nic vtipnějšího/ originálnějšího…😊).
Podobně je tomu u žen…její přirozená pozice „kořisti“ se na internetu změnila a její anonymita, podpořená fotografiemi (a nedej bože, pokud je hezká nebo umí s Photoshopem😊) jí umožnila určovat si, komu dá „shodu“, lajk…případně i sama napíše (mohl bych vyhlásit anketu o její nejčastější „otvírák“, ale v mé statistice jednoznačně vede „Ahoj“😊).
Je to na jednu stranu dobře – sama si vybírá, pasivně nečeká, že ten její „Princ“ (poznámka pro PUA komunity – ne ten Princ…😊) se konečně přihlásí o slovo při jejím dobývání. Bere iniciativu do svých rukou, a i když my „pažoutovci“ – viz druhý odstavec…s tím nejsme tak nějak komfortní, tak tomuto posunu rozumíme. A asi je to částečně i dobře, protože dobrý, ale třeba nesmělý chlap by ji v reálném světě možná neoslovil a díky její aktivitě a internetu z toho může vzejít něco „hezkého“ (představte si pod tím co chcete – ať už momentálně sledujete film Notting Hill nebo Pornhub.com😊). A pokud to nesklouzne k lacinému podbízení lascivními (njn…staročeské výrazy já rád😊) návrhy, fotografiemi apod…tak je to v pořádku.
A vnímám v tomto i posun v reálném světě seznamování „naživo“. Žena – pokud ten její „vyvolený“ nereaguje na obvyklé „signály“ a nadále stojí a popíjí na baru…se sama může zvednout ze židle, jít si na bar něco objednat, sama zahájit s mužem „small talk“ – podobně jak to dělává muž a pokud je to nevtíravé (stejně jako by mělo být u muže), tak proč ne. I když rafinovanost by si měla ponechat a zmínky typu „Ty se mi líbíš“ apod. by stále měly zůstat mužovou doménou už i proto, ať muž má stále pocit, že on loví, ne že je loven. A ženina „barová vábnička“ by měla zůstat pouze prostředkem nenásilného seznámení. Rozumíme si? 😊
„Vyvrcholení“ je tu… 😊. Přidám k němu trošku „fotbalového“ přirovnání a zároveň ho pojmu jako výzvu pro zástupkyně něžnějšího pohlaví, která snad odpoví na úvodní otázku „Je zoufalé…když žena osloví muže?“.
Ženy, i když vám dnešní doba umožňuje dát o několik přihrávek a možná i přesných centrů navíc…tak přeci jen nechte muže (minimálně v „pocitu“) že on je ten, kdo nakonec vstřelil vítěznou branku. Navíc…každý fotbalový fanoušek vám potvrdí, že skvělá přihrávka je víc než 50 % z nakonec vstřeleného gólu.
A myšlenka závěrem…Přeci ve finále není důležité, kdo onen vítězný gól „dal“…důležité přeci je, že oba dva společně držíte v rukou pohár pro vítěze Ligy mistrů, ne? …😊